WHAT I REALIZED IN A FEW MONTHS IN AMSTERDAM

Nemůžu uvěřit, že už uplynul měsíc od Vánoc. Jak rychle ten čas letí. Doufám, že leden zatím probíhá podle vašich představ.

Dneska při běhání jsem přemejšlela /zase 😀 /. Co mi zatím život tady dal, vzal, jestli bych něco udělala jinak, co jsem si uvědomila. Tolik myšlenek se mi pralo v hlavě. Pět kilometrů běhu jsem je posupně třídila, pak jsem si sedla na lavičku u vody a všechno musela sepsat do telefonu, abych pak cestou domu mohla přemejšlet nad tím, co si uvařim k obědu 😀 .

A tak teď otevírám poznámky v telefonu a přepisuju sem:

1. Ne vždycky, co si přejete, je pro vás skutečně to pravý. Můžete chtít vysněný auto, partnera, dům na pláži, nepracovat. Prostě život, jakej jste si kdy přáli. A když to máte, přesto cítíte, že to neni ono. Přesto stále nejste spokojený. Ale nepřijdete na to jinak, než když si to prožijete. Uvědomila jsem si, že když jsem před rokem pracovala v kanceláři, moje přání bylo v životě nepracovat a užívat si každej den tak, abych nemusela vědět, jestli je neděle nebo pondělí. A teď, když to tak nějak mám, zjišťuju, že mě to vlastně šťastnou nedělá. Že potřebuju něco dělat, že potřebuju bejt produktivní, ale musim najít jinou cestu než sedět za počítačem.

2. Ta nejlepší investice je do sebe. Kdykoliv můžete o všechno přijít. Ale nikdo vám nevezme vzpomínky na zážitky nebo vědomosti, které získáte například absolvováním odborných kurzů, placené školy, jazykových kurzů, atd. Ještě do loňskýho roku u mě převyšovaly pochybnosti. Jenže po zkušenosti s emočním a záchvatovitým přejídáním, v čem jsem se točila jak vítr v bedně, jsem si musela říct o pomoc. A tahle investice u mě boří starý přesvědčení.

3. V životě potřebuju mít režim. Pamatuju si, jak jsme se s kamarádkama vždycky rozplývaly nad životy bohatých lidí, který nemusí chodit do práce, dělaj si co chtěj, nemaj žádný povinnosti. Jenže o čem to pak tady je? Nebude pak ten život práznej? Podle mě má tady každej svoje místo a poslání, jen ho musí najít.

4.  Každej den je co se týče jídla indivindy – vždycky jsem si myslela, že musí bejt nutně ráno/dopoledne snídaně, oběd ve 12 a večeře mezi pátou a sedmou hodinou. Z čehokoliv, co bylo mezi nebo po večeři přišly výčitky. Teď, když se snažim víc komunikovat s tělem, zjišťuju, že mi vyhovuje dát si klidně jeden den oběd ve 3, protože jdu ve 12 běhat a sním před tím snídani a svačinu. A druhej den oběd v 11, protože ráno nemám hlad. Hej to tělo je fakt chytrý, tak se ho nesnažme předělávat.

5. Přejídám se, jakmile nejsem v životě šťastná. Jídlo a sladký je pro mě pak únik z reality aspoň na pár minut. Souvisí to s intuicí opět. Prostě v hloubi duše víš, co je pro tebe nejlepší a když to začneš potlačovat, potlačuješ sám sebe. A pak se začnou hromadit negativní emoce, který musí někudy ven.

6. I špatná zkušenost mě posune dál. Protože aspoň vim, co už nechci. Například v oblasti vztahů, práce, atd. Bohužel nežijeme na růžovým obláčku.

7. Nic mi do klína nespadne, musim si za svými sny jít sama. Čekala jsem několik let na věci, který jsem si myslela, že mi přijdou jen tak do života. Samy. Haha.

8. Neustále si kladu otázky, jestli to, co dělám /třeba cvičim, hubnu, studuju, pracuju/ dělám pro někoho jinýho nebo pro sebe.

9. Nejdůležitější vztah, kterej máme, je sám se sebou. Lidi přichází a odchází. Ale před kym neutečeme, jsme my. Plno let jsem nevědomě ze sebe dělala někoho jinýho, aby mě ostatní měli rádi, aby mě přijali. Ale ze zrcadla se pokaždý odrážela jen nenávist. K sobě. K tělu.

10. Že k životu nepotřebuju plnou skříň hadrů. Herdek a to je někdy fakt těžký odolat pěkným kouskům. Ale vim, že peníze radši investuju do zážitků nebo vzdělání. Vim, že tohle představuje jen krátkodobou radost, která po pár tejdnech zmizí a přijde nová touha po nových hadrech.

11. Že je dobrý se před každou reakcí zastavit a uvědomit si, jestli jednám z pozice ega nebo vyššího já.

12. To, co si o sobě myslim já, je důležitější, než co si o mě myslí ostatní. Pokud mě někdo nemá rád, je to jeho problém, ne muj. Pokud jsem sama se sebou v pohodě, nepotřebuju se měnit. Ráda si poslechnu názor, ale přeberu si ho.

13. Celulitida je normální, mít špíček je normální, mít akné je normální. Díky bohu za ty holky, který se tohle nebojí na sociálních sítích ukazovat. Přála bych si, aby ideálem krásy byla zpátky Marilyn Monroe.

14. Že honit se za dokonalostí je naprosto frustrující a svazující. A co je to vlastně dokonalost. Kdy už jsme dost krásný, dost úspěšný, dost hubený, dost … Dovolme si bejt tím, kým jsme se vším, co nám bylo naděleno. Dovolme si bejt autentický. Zpívat, i když zpívat neumíme. Tancovat, i když si myslíme, že tancovat neumíme. Dokonalost je nuda 🙂 .

15. Kolik umíš cizích jazyků, tolikrát jsi člověkem. Haha. Momentálně lituju, že jsem se na školách víc nevěnovala cizím jazykům. I když tady bych potřebovala i holandštinu. Když jsem byla vypomáhat v jedný stáji a všichni jsme šli na pauzu, ostatní se mezi sebou bavili holandsky. No přišla jsem si jako marťan (((:

Tolik uvědomění za půl hodiny běhu? 😀

Pro dnešek by už zpověď stačila, za hodinu mám třetí sezení s koučkou, tak se jdu pomalu připravovat.

Užijte si zbytek dne. Duj, duj!