Co to mám dneska s nohama? Když chodím běhat, mám chutě se vždycky čelenžnout na už párkrát pokořených 10 km, ale 5 je prostě základ. Dneska ale nešlo ani to. Absolutně. Nohy jak ze dřeva a levá jak kdyby mi šla šejdrem a překážela pravý 😀 . Silnej protivítr mi taky nehrál úplně do karet a hůř se mi i dejchalo. Nechápu. Takhle špatně se mi snad ještě neběželo. Ale vždycky mě napadá: Neni to jen výmysl hlavy? Neustále čtu nebo slyšim o disciplíně. Mám běžet … a už jsem v chůzi … dál? Pozdě. Tak kde jsou ty hranice poslouchat tělo nebo i přes bolest běžet?
To samý mě kolikrát napadá, když si chci něco koupit – nekoupim si to, protože je to drahý a nepotřebuju to / ale přece žiju jen jednou, pracuju, tak proč bych si nemohla udělat radost? Nebo – tuhle sladkost/jídlo/ bych si neměla dávat / ale přece žiju jen jednou, tak proč bych se měla trápit? Nebo – nemůžu se vzdát jistoty, práce, pravidelnýho příjmu / ale přece žiju jen jednou, tak bych si měla život vytvořit tak, aby mě bavil. Napadá mě ještě jedna věc – pořád teď řešim práci ve stájích. Nedostává se mi odpovědi. Nikdo mi neodepisuje, přestože mi bylo řečeno, že jsem teda přijatá. Nechám se sebou takhle zacházet / nebo si přece jdu za svými sny a budu zaměstnance uhánět do doby další odpovědi. Určitě je spoustu dalších věcí, který se ve mě takhle praly. Máte třeba taky něco podobnýho?
Těch 5 km jsem nakonec uběhla, ale se střídavou chůzí. Snad to příště půjde zase líp. Teď na mě čeká úklid.
Tak si užijte zbytek dne a začínající víkend! Duuj! 🙂