Ještě před pár minutama jsem tak úplně nevěděla o čem budu psát. Stačil ale jeden telefonát a v hlavě se teď /mimo jídla/ peru i s tim, jak se vypořádat s odmítnutím. Cítim takovou jakoby zranitelnost, že muj život neni dokonalej /ach ten perfekcionismus/, jenže nechci a nebylo by fér na blogu zveřejňovat jen to hezký, protože tak to většinou neni. Za poslední dobu mam spíš pocit, že se děje víc toho špatnýho. Ale neni přece dobrý nebo špatný. Prostě nám do života přichází různý věci a je na nás, jak se s nima vypořádáme. Určitě pocitu zklamání připisuju váhu počátečnímu očekávání a tvoření budoucnosti podle svých růžových představ. Ale když nám do toho život hodí vidle. Jak to máme chápat. S první vlnou myšlenek přichází samozřejmě sebekritika, ponižování sebe sama. S tou už si myslim/doufám, umim trochu pracovat. Spíš se snažit jí tak pozorovat a nechat odejít. Druhá vlna myšlenek obsahuje spíš takový uklidňování – protože věřim, že všechno má svuj smysl a že tu na mě čeká ještě něco lepšího, ale nesmim to vzdát. Znovu se sebrat a hledat dál.
Ještě abych vám přiblížila, o co vlastně jde – má to spojitost s předchozím článkem. Napíšu asi i celou omáčkou. Jednim z mých cílů pro rok 2023 je vrátit se ke koním. Za těch 7 měsíců, co žiju mimo domov, jsem si uvědomila, že koně a práce s nima mě baví a naplňuje. Dává mi smysl a tak je mým přáním si k nim zase najít cestu. Tady v Holandsku. Myslim si, že pro to dělám opravdu maximum.. Nedávno jsem dostala příležitost pracovat ve stáji v Hoevelaken. Nádherná obrovská moderní stáj s cca 23 sportovníma koňma na mezinárodní úrovni. Jeden den jsem si byla práci vyzkoušet – vodění koní do výběhu, kolotoče, péče o ně, dokonce mě nechali i jednoho lonžovat. Zaměstnanci byli tak milý a nápomocný. Asi bych mohla říct, že by to pro mě byl splněnej sen. Měla jsem z toho opravdu skvělej pocit a dostalo se mi i pozitivní zpětný vazby. A to je právě ta chvíle pro hlavu, kdy si tvoří očekávání a růžovou budoucnost. Jenže dneska ráno mi bohužel volali, že hledaj spíš někoho, kdo bude pracovat s mladýma koňma, takže představy o splněným snu se náhle rozplynuly. Jenže se to stalo už podruhý.
A co teď. Tu zodpovědnost, že si tvořim svuj život mam pořád ve svých rukách. Takže nezbejvá než se z toho rychle oklepat, hledat a jít naproti jiným příležitostem!
V těhlech chvílích si vždycky vzpomenu na některý slavný osobnosti, který se sebraly i po tisícím pádu. Já mam teprve druhej 😀
Tak snad máte úspěšnější začátek tejdne 🙂
Duj!