A tak jsem to zase nevzvládla. Proti svýmu vnitřnímu hlasu, kterej na mě v jednom kole křičí a nadává, že jsem neschopná a k ničemu, se cítim jako malá holka schoulená v rohu ve svým pokojíčku. Utíkám mu jen díky psaní tohodle článku a Přátelům v televizi. Ten seriál miluju. Koučink mi pomáhá, ale je to náročný. Každej den bojovat se svojí hlavou, s myšlenkama na jídlo a stačí tak málo k tomu jim podlehnout. Po dopsání se musim podívat do sebe, co zajídám.
Dneska chci uniknout do minulosti – do chvil, který jsem milovala, a ve kterých jsem prožívala flow. Paradoxně ale než jsem odjížděla do Amsterdamu, myslela jsem si, že to asi není moje cesta, protože jsem tomu věnovala většinu svýho volnýho času – života. Nevěděla jsem už ke konci, jestli to mám jako povinnost nebo koníček. Ano, i před tím jsem tak trochu utekla. Potřebovala jsem si dát čas. Ale poslední dva měsíce zjišťuju, že to ve svým životě opravdu potřebuju a už teď se těšim, až přijde další příležitost se k tomu vrátit. Joo, mluvim o koních.
Víc než textu posdílím fotky.
Nečekala jsem, že mi to bude tak moc chybět, ale všechno je zkušenost a díky tomu si toho můžu příště ještě o něco víc vážit a užívat.
Máte taky něco, bez čeho si nedokážete svuj život představit?
Napište mi, co dává smysl života Vám 🙂 .
Mějte se!