Krásnou druhou adventní neděli!
Čas Vánoc se čím dál rychleji blíží a s tím i související větší důraz na klid a mír. Ale nejen ve společnosti – nezapomínejme udržovat klid a mír taky sami se sebou. S tímto tématem bych s váma dneska ráda posdílela několik vět, které používám pro umlčení svého vnitřního kritika:
1. Žij tak, aby ti se sebou bylo dobře.
Tahle věta se mnou hodně rezonuje a musim se přiznat, že jsem jí trochu zkopčila. Zaujala mě v jednom díle časopisu Psychologie, kde byl rozhovor se známou herečkou Ivanou Chýlkovou. Od té doby se mi i docela změnil život/nálada/přístup? Často se mi totiž stávalo, že jsem byla s něčím nespokojená, ale byla jsem prostě totálně líná s tím něco udělat. A to se jednalo jen o maličkosti. Třeba že v bývalé práci po snídani jsem byla líná umejt nádobí. Takže jsem tam schraňovala nádobí z celého dne od půl 7 až do 3, protože jsem byla líná ho dojít umejt, ale přitom jsem byla 8 hodin naštvaná, že to špinavý nádobí leží vedle mě. Měla jsem žízeň, ale byla jsem líná si dojít pro sklenici vody, takže jsem to vydržela do doby, než žízeň byla silnější než lenost. Když to takhle píšu, je to příšerný. Stále nespokojená. Teď, kdykoliv se lenost dostaví, vzpomenu si na větu: „Žiju tak, aby mi se sebou bylo dobře.“. Někdy se sebou dost bojuju, ale od té doby je všechno nějak jednodušší. Protože kdo nám může zpříjemnit život než jen my sami. 🙂
2. Každý den umírám nebo nevím, kolik času mi tady zbývá.
Rozmysli si, s kym a jak trávíš svůj čas. Je to vzácná veličina, která nejde vrátit. Každý moment je jedinečný a nikdy se nebude opakovat, tak dělej všechno proto, aby stál sakra za to a naslouchej svým snům.
3. Žij tak, aby kdyby se tě někdo na smrtelný posteli zeptal, jestli něčeho ve svým Životě lituješ, řekl NE!
Že vlastně celej muj Život je mnou vědomě vytvořenej. Že jsem žila svými sny. Že za celej svůj Život jsem měla jen a pouze já odpovědnost. Že jsem ho prožila přesně tak, jak jsem chtěla. Říkala jsem „ne“ na věci, na které jsem chtěla říct ne. Říkala jsem „ano“ na věci, na které jsem já chtěla říkat ano. A vyzkoušela i takové věci, o kterých jsem pochybovala.
4. Nikomu nedlužim to, jak mám vypadat. Nikomu nedlužim dokonalej vzhled. Nikomu nedlužim bejt bezchybná.
Tohle jsem zase slyšela ve videu o sebevědomí mojí nejoblíbenější youtuberky Markety Frank. A má pravdu. Vždycky si to připomenu, když pochybuji o své postavě. Pokud se někomu nelíbím taková, jaká jsem, pravděpodobně do mého Života nepatří. Je to jeho problém. Ne můj. A doporučuji, abyste si to připomínali i vy. Uvidíte, že se vám může protřídit okruh lidí, kterými se obklopujete. Možná vás to bude chvíli mrzet, ale z dlouhodobého hlediska je to profitující. Věřte mi.
5. Nikdo nepřekročí mé nastavené hranice. Je důležité znát svou hodnotu.
Tenhle bod jsem se naučila s přibývajícím věkem, i když je mi teprve 25. Pamatuji si na chvíle, kdy jsem se necítila dobře ve vztahu, v nějaké situaci, v rozhovoru. Je vlastně úplně jedno, o co konkrétně šlo. Ale bála jsem se ozvat. Bála jsem se konfliktu, protože já jsem přece ta hodná tichá holčička, která se přizpůsobí a nechá si všechno líbit. Myslela jsem si, že já jsem ta špatná, nebo jsem si říkala, že se mi to zdá, nebo že to přejde. A víte co? Nikdy to nepřešlo. Možná jsem na to nepříjemné chvíli zapomněla, protože do popředí vstoupilo pozlátko. Ale když se špatné vrátilo. Byl to daleko nepříjemnější pocit. Ale v Životě se přece nechcete přetvařovat, odmítáte tím totiž sami sebe především. A jednou už toho bylo dost. Postavila jsem se sama za sebe a jsem na to neskutečně pyšná. Ta úleva je nepopsatelná. Jen bylo těžký si to zvědomit dřív, než mi to začalo čím dál víc ubližovat. Zamyslete se nad tím, kde třeba necháváte ostatní překročit vaše přirozeně nastavené hranice.
6. Vše, co se mi v Životě děje, má pro mě ty nejlepší důvody.
Myslím tím události pozitivní i negativní. To pozitivní je vždycky příjemný, takže to nějak člověk neřeší. Ale občas nechápem, proč se nám děje něco špatnýho. Proč zase my? Co jsme komu udělali? V tu chvíli jsme nahněvaný na Život, na všechny, na všechno. Ale kdykoliv uplynul čas, všechno do sebe zapadalo. Všechno mělo svůj smysl a ano, někdy trvalo, než jsem to pochopila. Ale všechno mě v Životě posunulo dál nebo se v tom nepříjemným vždycky našlo něco pozitivního. A věci, který třeba nechápu do teď, nebo nevím, jak s nima naložit, jsem přesvědčená, že se jednou přetočí a složí další kus Životní hádanky. A s touhle myšlenkou žít je, musím říct, docela osvobozující.
Snad jsem vás aspoň jedním bodem inspirovala nebo jste se nad něčím pozastavili.
Dobrou noc 🙂