Poslední dny přemejšlim, co bych zase zveřejnila, ale upřímně mě nic nenapadá. Nebo vlastně jednu velkou věc bych ráda sdílela, ale protože je všechno ještě v řešení, nechci nic zakřiknout. Ale jestli všechno klapne, tak se moc těšiiim, až to prozdradim.
Naposledy vyšel článek 1.3. a od tý doby se toho moc nestalo. Myslela jsem, že bych třeba zveřejnila nějaký random fotky z telefonu /jak se to teď nějak dělá/, ale taky jsem nic necvakla 😀 . Jen ve středu jsem byla na bělení zubů, to vás pobavim vtipným videem. Trvalo mi snad 5 minut, než jsem se přestala smát a mohli jsme pokračovat. Nikdy jsem na tyhle „zákroky“ moc nebyla, nevěřila, ale najednou přišla příležitost, tak proč se jí nechopit? Dnešní, po dlouhý době slunečný, počasí jsme využili k procházce v Amsterdamse Waterleidingduinen. Jedná se o přírodní rezervaci, asi 35 minut od Amsterdamu, kde se rozprostírá nespočet turistických tras s možností pozorovat volně pohybující se zvířata jako například daňky nebo lišky. Asi poslední věc, která mi leží teď v hlavě je, že to s jídlem zase nezvládám. Poslední dva tejdny mě zas každej jeden den ten vnitřní hlas ponižuje. Jídlo ovládá mě. Mohla bych se tomu věnovat víc, ale jakoby se hlava chtěla distancovat, přišla taková sebesabotáž. Před dvěma tejdny o víkendu si pamatuju, jak jsem poslouchala tělo a pár dní fakt převládal pocit, jak kdybych vyhrála. Pak ale zase přišel zlom. A od tý doby z toho kolotoče nemůžu vyskočit. Je mi z toho na nic.
Haha
Pohladit se nenechaj, ale i tak se k některým můžete přiblížit na pár kroků.
Těhle pár řádků mi trvalo napsat dýl než jiný delší. Nevim proč. Chtěla bych psát dál, ale hlava mi nespolupracuje 😀 .
Tak mějte hezkej večer a užívejte víkendu. Duuj!