19:30 – sedim doma /teď je domovem útulnej domeček ve městě kousek od Amersfoortu/ u stolu /a ano, přiznávám, že se na mě vedle počítače směje sklenka prosecca 🙂 / a po dlouhý době mě něco nutilo opět něčim přispět. Po tomhle víkendu se cítim plná energie a tu jsem fakt potřebovala dobít! Lidi.. Prosím, řekněte mi, že i všechny vaše začátky stály za starou belu.
V pondělí jsem nastoupila do tý nový práce u koní /jak padla zmínka v předchozím článku/. V hlavě mi běželo – nemáš se čeho bát, kolem koní se motáš celej život, bude to v pohodě. ALE PANEBOŽE! Zažila jsem snad ten nejhorší tejden u koní ever! 😀 Absolutně jsem se nepoznávala. Cituju vnitřní hlas: „Kačeno… Co to má znamenat… Co tady vlastně vůbec děláš?!“ Ale prostě když tě něco šíleně baví, v závěru je ti jedno, co si kdo myslí a hlavně jsem pracovala podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí. Ale chudáci kolegové, já bych vykvetla 😀 . Jakože znám ten pocit, kdy ti nejdou věci, který jsou jinak automatikou. Všechno se proti tobě spikne, jakoby ti něco dělalo naschvály /naschvály,i?/. Ale jako tohle? Ten pocit nemožnosti, pocit, jakobych nevěděla, jak vypadá kůň 😀 . Pomalý tempo, všechno mi padalo, jazyková bariéra, neznalost systému stáje, atd… Ale naštěstí mě obklopujou lidi, který mi vyprávěly svoje začátky a kolegové tady jsou empatický a nápomocný! Trošku jsem se bála, aby se se mnou nerozloučili po dvou dnech, ale zatim mam ještě šanci se učit dál. Od pátka mi ale přijde, že začínám chytat jejich vlnu a pamatovat si systém /všude je to prostě jiný a tady záleží pochopitelně i na maličkostech/.
Když se mě někdo zeptal „Is everything ok? How do you feel here?“. Bez přemejšlení ze mě vylezlo „Good! Thank you!“. Ale pro sebe jsem si dodala „OMG. I feel like a fucking stupid girl!“ 😀 Díky bohu tyhle nejtragičtější dny jsou za mnou. Těšim se na ty další, přestože se pořád ještě nějakej čas budu učit, ale věřim, že už všechno bude jen lepší a lepší. Týhle příležitosti si neskutečně vážim, ať se bude dít cokoliv.
Energii mi dobily včera a dneska milovaný kamarádky. Vínko/drink a výborný jídlo. Smích, klábosení, polemizování. Kvalitní strávenej čas s nima mě dal dokupy!! Cítim neskutečnou vděčnost. Za všechno. V závěru i za všechno nepříjemný/nekomfortní.
Myslete na to, že všechno špatný přejde. Ať to trvá jakkoliv dlouho. V tomhle se mi potvrzuje, že všechno má svuj čas.
A ještě něco. Na Instagramu jsem sdílela jen ty krásný fotky/videa ze stáje. V tu chvíli jsem se růžově cítila. Ale jinak jsem fakt vnitřně procházela peklem, přestože navenek to všichni mohli brát přirozeně /možná je to tim perfekcionismem :/ /.
Takže. Nic předem nevzdávejte a bojujte do poslední chvíle, pokud se jedná o věc, na který vám záleží!
Snad jste měli úspěšnější tejden a krásnej víkend! Mějte se krásně, duj!
