Že by další vykročení z komfortní zóny? Pro někoho ne, pro někoho možná. Pro mě stoprocentně. Smazala jsem si účet na Instagramu. Wohooou! Nebo teda ne úplně smazala, zatim jen deaktivovala na dobu neurčitou. Chci to zkusit, protože přece jen se trochu jedná o nějakou formu zvyku.
Cítila jsem, že mě to osvobodí od neustálýho porovnávání /často nevědomýho!/. Přidáním příspěvku nebo příběhu jsem často krmila jen svoje ego a reakce ostatních řídily mojí sebehodnotu a sebevědomí. Poslední dobou mě to fakt vysávalo. Nepřidávaly tomu ani nevyžádaný reklamy se spodním prádlem focený na dokonalých tělech žen. Nepomohl ani unfollow účtů krásných influencerek, který pro mě možná dřív představovaly motivaci. Protože pokaždý, když jsem najela na lupu, čekaly tam na mě další fotky sebevědomých žen s dokonalým tělem, natož životem. A když to nebyly těla, byly tam dovolený, auta, vily, zkrátka dokonalý životy, … Však víte. Vlastně až teď si uvědomuju, že každej odchod z IG byl vlastně nevědomě víc frustrující než motivující. A ten hajzl vnitřní hlas mě ještě víc potápěl: „Podívej se, jak sou všichni úspěšný. Podívej se, jak maj všichni růžovej život. Podívej se, jak sou ty holky krásný a hubený. A teď se podívej na sebe. Jak to vypadáš? To se ti fakt povedlo za rok přibrat 12 kilo. Seš fakt k ničemu, víš to, doufám! Vždyť ty si vlastně za svuj život nic nedokázala. Vždyť ani nevíš, kdo si a co chceš dělat! Seš neschopná.“. Kdybych se sama sobě měla podívat do očí, pravda by byla asi taková, že přidáním fotky nebo příběhu jsem se jen ujišťovala, že vnitřní hlas nemá pravdu. Snažila jsem se uklidnit to svoje vnitřní plačící dítě, že snad za něco ještě stojim. O tomhle kroku jsem už přemejšlela dlouho. Přestože jsem tam měla uložený i ty pozitivní věci, podtrženo, sečteno – v tuhle chvíli mi to víc bere než dává.
Zjistila jsem, že se bojim být sama sebou. Že se potřebuju k sobě vrátit. Znovu najít sama sebe.
Vlastně tenhle krok můžu brát jako filtr, o kterým jsem psala v předchozím článku. Odstranila jsem věc, která mi už neslouží.
Pravděpodobně budu víc aktivní tady. Je to pro mě víc takový svobodný nebo jak to říct. Jednak mě to baví a druhak /existuje tohle slovo vůbec?/ si tady nic nedokazuju. Možná je to tim, že vlastně nevim, jestli to vůbec někdo čte, ale já se můžu vesele vypisovat 😀
A vlastně tak trochu doufám, že se jednou stane moderní ten Instagram nemít 🙂
Užijte si zbytek večera, paa!
