Exploring Holland in three days

Hezké dopoledne. Pániii, už třetí ráno za sebou se mi podařilo přemluvit hlavu a nazout běžecké boty. Dneska to byl teda větší problém. Nevnímat ten vnitřní hlas, jak říká „Dneska není tak hezky, zůstaň radši v posteli. Vždyť už jsi běhala včera i předevčírem, dneska nemusíš. Budeme jen tak ležet v posteli a lenošit. Prostě se na to dneska vyprdni.“ Jo, tak to chtělo o trochu víc ocelové nervy. Ale porazila jsem ho! A tak jsem si do sluchátek pustila na Spotify rádio na základě písničky „Ce soir“ od SARA’H a přemýšlela o obsahu dalšího článku.

Na bláboly z myšlenek jsem neměla náladu, nabízel se tedy recept nebo cestování/výlet. No a vzhledem k tomu, že začátkem října mi do Amsterdamu přijela vzácná návštěva /má drahá soulmate s přítelem/ a naše poznávání mám ještě čerstvě v hlavě, volba nakonec nebyla tak těžká.

Čas k poznání místních krás jsme měli omezený na tři dny. Sepsali jsme si proto seznam míst, které bylo žádoucí navštívit. Podělím se o ně s vámi níže v článku a rovnou je okořením i pořízenými fotkami.

První den ráno na uvítanou jsem hosty vzala na procházku do Sloterparku. Všude obecně jsou tady nádherné parky, na každém kroku hřiště pro děti, kanály, venkovní posilovny, skateparky a zde ještě I Amsterdam Parkour:

Po obědě jsme nasedli na tramvaj a jeli do centra. Já osobně, když jsem ho viděla poprvé před měsícem, trochu mi připomínalo Anglii. Naše výstupní stanice a současně počátek trasy „tour de centrum I“ se nacházela u Van Gogh Musea. Pokračovali jsme přes Rijksmuseum, které se nachází na Museumplein. Opět krásný park obklopený dalšími muzei, lavičkami, stánky s občerstvením. Tady se nedalo odolat vaflím. Chutnější podobu cukru snad mé chuťové buňky ještě nezažily 😀 . Dále jsme se nechali unášet nádhernými uličkami k Bloemenmarktu a opět centrem k domu Anny Frankové. Čtvrť Jordaan nás vtáhla při zpáteční cestě na tramvaj. Všechno vypadá stejně, ale přitom jinak. 

Takhle jo. Nejsme žádní vášnivci do historie ani umění. Takže zmíněná místa nám stačilo si prohlédnout zvenčí. Takzvaně průvodci sami sobě s Wikipedií. Kromě domu Anny Frankové, ale tam se vstupenky kupují s časovým předstihem a to nás nějak nenapadlo si zjistit. Alespoň už jsme našli důvod se sem vrátit třeba na jaře. 🙂 

Rijksmuseum
Berry White Waffles
Kanály, uličky, mosty, kola a my 🙂
Bloemenmarkt

Druhý den byl o něco náročnější. S ohledem na lepší počasí jsme si jako cíl cesty určili moře kousek od Zandvoortu. Na mapách jsem našla možnost, že se tam lze dostat pěšky přes Nationaal Park Zuid-Kennemerland. Jedná se o národní park s plážemi, písečnými dunami, jezery, volně pohybujícími se jeleny, buvoly, poníky. Zaparkovali jsme tedy na placeném parkovišti kousek od Overveenu. Hned u parkoviště se také nachází restaurace, dětské hřiště, záchody, pitná voda i dobíjecí stanice elektromobilů. Na zvířata jsme cestou bohužel štěstí neměli, ale ta příroda vám to bohatě vynahradí. Přestože aut na parkovišti s blížícím se odpolednem přibývala, národní park je tak velký a má několik tras, že tam skoro nenarazíte ani na člověka. My jsme si zvolili trasu podle map asi šestikilometrovou a zpáteční o něco kratší. 

Chtěla jsem najít záběry i z národního parku, ale asi jsem se tak kochala a nestihla žádný pořídit. Tak mrkněte aspoň na Google, stojí to za to. 🙂

Třetí den patřil opět centru, ale jiné trase. Tentokrát naše „tour de centrum II“ začínala na Dam Square, kde se také nachází Madame Tussaud – muzeum voskových figurín a Koninklijk Paleis – jeden ze tří oficiálních paláců holandské královské rodiny. Dále jsme se přesunuli nádhernou městskou částí De 9 Straatjes, přes původní městskou bránu De Waag, Čtvrtí červených luceren k Oude Kerk – kostel z 12. století. Přímo vedle této nejstarší dochované stavby Amsterdamu jsme zakotvili v příjemné restauraci na oběd. Po posilnění naše cesta pokračovala do muzea vědy Nemo a končila u největšího dřevěného větrného mlýna v Nizozemsku De Gooyer.

Madame Tussaud
De 9 Straatjes
Oude Kerk
<3
Výhled ze střechy Nemo muzea
De Gooyer Molen

V centru jsou všechny památky i turistické atrakce poměrně u sebe a v pěší vzdálenosti. Vzhledem k tomu, že centrum je celé krásné, stojí za to si ho projít. Nicméně pokud vás třeba tíží čas, lze využít hromadné dopravy. Jízdenka na hodinu stojí 3,20 Euro a platí do tramvaje, autobusu a myslím i do metra. Pro pohyb ve městě pomocí hromadné dopravy používám aplikaci 9292. V čem shledávám její největší výhodu je to, že můžete zadat aktuální pozici a cílovou pozici. Najde vám nejbližší zastávku, na kterou vás i přímo dovede. Dovede vás i ze zastávky, kde vystoupíte do požadovaného místa. Je možné si zakoupit i jízdenku. Co se týče vstupenek do muzeí nebo na plavby po kanálech – doporučuji aplikaci Get Your Guide, kde si můžete zakoupit vstupenky s časovým předstihem a nemusíte čekat fronty. Na výběr máte i více variant nebo různé kombinace. Tuto aplikaci jsem vyzkoušela už v červnu při cestování Itálií, o kterém také chystám článek. 🙂 

Toť z našeho holandského poznávání vše. Doufám, že jste si příspěvek užili stejně jako já jeho psaní a našli v něm třeba i nějakou inspiraci. 🙂

Pro dnešek se s vámi loučím. Duuuuj!

Daily routines matter

 
Jako většina holek si na nástěnku Pinterestu ukládám inspirující fotky. Od vysněné postavy, přes dům, auto, nádherná místa, outfity, jídlo, až po motivující citáty. V poslední době jsem si ale všimla, že čím dál častěji se mi zobrazují ranní/večerní rutiny nebo checklisty. Mám i pocit, že jsem někde slyšela nebo četla, že jejich sestavení a dodržování přispívá psychické pohodě. 

Jenže nikdy mi to moc nešlo. Vždycky jsem si říkala „pff, to nepotřebuju, k čemu, další zbytečnost“. A když jsem to chtěla vyzkoušet, začala jsem tím, co všechno chci stihnout ráno a večer a kolik času mi to zabere. Ráno – cvičit + sprcha, otužování, meditování, skin care, snídaně, psaní vděčnosti, makeup + vlasy. Jo tak to v součtu vyšlo na 2 hodiny a to bylo nepředstavitelné, když jsem vstávala do práce po půl 5 ráno a po půl 6 musela startovat auto. Večer – vaření oběda na další den, příprava svačiny na další den, čtení, psaní myšlenek, nápadů, skin care. Opět nepředstavitelné, když jsem z práce přijela po 16 hodině, šla jezdit koně a ve stáji končila okolo půl 8. Pak byla přípustná tak večeře a oběd na další den.

Takže z toho akorát vzešla špatná nálada, protože nic nestíhám, že pro sebe nic nedělám, že jsem neschopná a zase jsem ranní a večerní rutinu zahodila, protože jsem cítila, že se do toho jen nutím. Že to všechno musím dělat. Jednoduše povinnost a to u mě absolutně nefunguje.

Co se tedy změnilo? Potřebuji denně dělat činnosti, které jsou pro mé psychické zdraví důležité a tak jsem si ty opravdu nejdůležitější sepsala: 

  • skin care – protože mám problematickou pleť a musím se jí opravdu pečlivě věnovat,
  • meditace – k tomu poslouchám své afirmace. Vždycky jsem poslouchala afirmace z Youtube nebo Spotify. Jo, pomáhaly mi, ale vždycky jsem prostě cítila, že mi v tom něco chybí. Byla jsem to já. Protože ty nahrané vytvořil někdo jiný. Potřebovala jsem ušité na míru přesně na mě. Takže jsem si sepsala své afirmace, které se mnou rezonují a sama si je nahrála na diktafon v telefonu.
  • Udělat něco pro svůj blog – tak s tímto bodem teď rozhodně problém nemám, protože psaní článků naprosto miluju! Věnovala bych se příspěvkům nejraději od rána do večera. Měla bych se teda spíš zaměřit na vizuální stránku, ale ta přece nikam neuteče. 🙂
  • Přečíst si novinky ze světa/ČR – poslední měsíc, dva moc netuším, co se ve světě děje. Až se za to trochu stydím. Jasně, od okolí něco málo zaslechnu, ale to není ani procento všech událostí. Musím teda říct, že se aspoň nesoustředím na všechny ty negativní zprávy, které média přinášejí, takže si žiju na takovým svým růžovým obláčku. Ale podle mě by měl mít člověk trochu povědomí o tom, co se ve světě děje. Takže teď každé ráno nebo večer čtu aktuality.
  • Pohyb – je přirozenou součástí našich životů. Jsme pro něj přímo stvořeni. I když teda někdy tu lenost není snadné porazit. Momentálně se věnuji běhu a fotky u toho příspěvku jsou právě z dnešního prosluněného rána z Amsterdamu. Tohle za to stojí. Celý ten běh jsem si naprosto užila a třešničkou na dortu byl pocit ve sprše a odměna v podobě snídaně. :)Pokud nemám čas na běhání, snažím se stihnout alespoň krátkou procházku, nebo třeba jít na nákup pěšky, všechno se počítá. Do budoucna bych chtěla zkusit jógu, ale vzhledem k tomu, že jsem byla celý život rozlítaná, je pro mě stále moc pomalá. 😀
Nutno dodat, že sama sobě připomínám, že tento malý seznam jsem si sestavila naprosto dobrovolně a stejně tak ho i dobrovolně dodržuji. Už se nezavazuji tím, že ráno musím stihnout tohle a večer tohle. V průběhu dne se většinou na vše dostane. Do ničeho se nenutím, to znamená, když jakýkoliv bod někdy vynechám – nezlobím se na sebe, každý den toho času tolik prostě není. Skvělý pocit a náladu mi přináší splnění i jednoho jediného bodu. A o tom to je! 🙂 

Vše, co vidíte na internetu, si nejdříve personalisujte na sebe :).To je asi pro dnešek všechno. Užijte si zbytek dne, já jdu akorát pověsit prádlo se skvělým pocitem, že jsem vydala další článek. Duuuuj!

Fall in love with the process

Krásný pondělní večer! 🙂 

Backstage za počítačem můžete vidět na fotce. Všude chlupy, všude kočka, všude kabely. Ještě chybí sešity a pero. Na stole vedle malé dekorace dýně hoří oranžová svíčka s příchutí „Maple hazelnut“, v pozadí vnímám písničku You are amazing od Marnixe Emanuela /?/.)Přesně takhle se cítím dobře a útulně při přicházejícím podzimu za oknem.

Stránky sice nevypadají vizuálně podle mých představ, stále bojuju s responsivním módem, s celkovým nastavením, stále se učím. Takže kdybyste někdo byl ochotný mi ukázat, jak pracovat na tvorbě webu, budu vám líbat ruce 😀 .

Jenže touha po psaní a dalším příspěvku je silnější než touha po dokonalém vzhledu blogu a tak prostě píšu další /druhý/ článek a šíleně mě to baví. Popravně teda nevím, o čem konkrétně bude, protože bych hned teď chtěla zveřejnit všechny články, které mám nejen v hlavě, ale i sepsané v notebooku – o cestování, výletech, jídle, myšlenkách, outfitech, … Ale bohužel nejde vše najednou hned, Kateřino, že? Můj věčný problém. Milovat i celou cestu ke konečnému výsledku. Tohle je moje slabá stránka. Ať už se jedná o tvorbu blogu, vaření, hubnutí, cokoliv. Doufám, že v tom nejsem sama. Napište mi, prosím, do komentářů, kdo to má stejně a co vám třeba pomáhá si uvědomovat, že právě cesta je cíl. Níže posílám své typy:

  •  Například při tvorbě webu mám pocit, že se učím něco nového a rozvíjím své znalosti. Učím se to, co mě baví /konečně/. Mohu kontaktovat někoho, kdo své stránky také tvoří a dostanu se do nové komunity. Nabízí se i příležitost tak získat třeba i další vychytávky, které se mohou hodit později.
  • Při běhání s cílem zhubnout nebo se udržovat v kondici miluju /když už se k tomu teda dokopu/ poslouchání podcastů, které bych si jindy nepustila. Pokud zvolím poslech oblíbených písniček, snažím si připomínat větu z filmu Pokojný bojovník, že bojovník medituje v jakékoliv situaci. V tomto okamžiku si například vizualizuji svou budoucnost. Občas se oči na pár sekund zatoulají na oblohu, do korun stromů nebo na nohy, jak jedna druhou míjí. Tak zase prociťuji přítomný okamžik.
  • Co se týče vaření, hledám inspiraci na recepty buď na Pinterestu nebo Instagramu, aby bylo do pár minut hotovo a to prostě přežiju 😀 . Pečení už zabere trochu více času, takže když koláč chytá bronz v troubě, přesunu se k úklidu kuchyně, mytí nádobí, abych se po upečení nemusela ničím zdržovat. Nebo k úklidu místa, kde si chci zákusek s kávou vychutnat a přípravou nějakého videa na Youtube nebo seriálu na Netflixu.

Těším se na vaše doporučení. Teď už jdu hodit sprchu a zalézt pod peřinu.

Doufám, že jste do nového pracovního týdne vstoupili pravou nohou a dnešní den si užili nebo si ho alespoň něčím zpříjemnili. Protože každý den je jen jednou a už se nikdy nebude opakovat!

Mějte se krásně, duuuuuj! 🙂 

Dva kroky z komfortní zóny

„Wau. Bude mi 25 a já si říkám. Chci svůj blog. Potřebuju se vypsat. Ale nejsem na to moc stará? Co si o mě lidi budou myslet? Kašlu na tyhle myšlenky, prostě to tak cítím, takže voalá, vykračuji ze své komfortní zóny:

Je 13.6.2022. Konkrétně 18:53. Konečně jsem se odhodlala napsat první článek na svůj blog, který jsem se rozhodla psát anonymně. Proč anonymně? Mám totiž pocit, že pak dochází k odsuzování člověka. Navíc bych pravděpodobně neotevřela všechny témata. Pod anonymitou se cítím svobodně a uvolněně. Že můžu mluvit o všem, co v sobě řeším a to je pro mě to nejdůležitější. Nechci být souzená, i přestože vím, že to není můj problém a neměla bych se na to upínat.

O blogu už přemýšlím dlouho. Mám potřebu se vykecat a třeba se najdou příznivci, kteří řeší stejné „problémy“ jako já a vznikne tady komunita, kde se můžeme navzájem podporovat. Ale pořád jsem si říkala, že nemám čas. Že nemám toho tolik, co napsat. Až se témata nasčítávala čím dál víc a najednou jich mám celý seznam.

Píšu tak, jak mi myšlenky probíhají v hlavě. Někdy ne úplně kontrolovatelně. Takže občas se může stát, že věty nebudou dávat úplný smysl. Ale v tom je přece ta originalita.

Ještě před napsáním tohoto prvního článku přišel ale zatím snad největší krok z komfortní zóny. A to na konci května, kdy jsem podala výpověď v práci. Opuštění jistoty, stálého příjmu = děsivá představa. A ještě v tomhle všem, co se ve světě děje. Ale na konci srpna jedu do Amsterdamu, muselo se to stát!“

Tak… Tohle jsem si napsala v půlce června a teď, při psaní článku, počítač ukazuje 15.10.2022, 18:56. Tak aspoň ten čas je podobný 😀 . Nicméně jsem stále neměla čas a netušila, že založení blogu bude stát tolik úsilí. Ještě teď nemám určitě všechno načteno, ale už se nemůžu dočkat svých článků, takže se budu učit za pochodu.

Za ty 4 měsíce také proběhly nějaké změny:

  • už mi je 25, cítím se stará;
  • blog nebudu psát anonymně – ono by to ani nešlo se zveřejněnými fotkami;
  • už je říjen, takže se nacházím v Amsterdamu.

Ráda bych články přidávala pravidelně. Možná každý den, ale uvidíme. Nechci se přes sílu nutit, aby z toho nevylezl ještě větší blábol 😀 .