IS THIS HOMECOMING?

Bože, jak já miluju svíčky… a kytky… a… 😀 . Ne, ale svíčky jsou moje srdcovka. Tuhle jsem si přivezla jako suvenýr z Haagu z Primarku a voní naprosto božsky. Nejdřív jsem měla plný ruce oblečení ke zkoušení, ale časy se hold mění a místo oblečení na pultu u kasy ležely svíčky, difuzér, ponožky, pantofle… Prostě praktický věci 😀 .

A tak jí teď nechávám hořet každej den. U toho zkoušim meditovat, jógovat /už si na to snad přicházim/, dejchat, bejt, psát.

Tenhle článek jsem chtěla napsat už včera s názvem „TODAY I WON“ nebo něco takovýho. Jakože „Dneska jsem vyhrála“. Konečně. Po tolika dnech/měsících. Včera jsem konečně cítila, že jídlo neovládá mě. Ale že já ovládám jídlo. Hlavně sladký. Že jsem vlastně ani neměla potřebu se přejíst. Myšlenky na jídlo hlavou lítaly, to jo, ale překvapilo mě, že jim hlava nepodlehla. Že se mnou sladkosti kolem mě nic nedělaly. Juchů. Ne, že by muj jídelníček vypadal nikterak zdravě, jedla jsem normálně a ani jsem si nic nevyčítala. Tak jako dřív. Proto se mi víc dneska líbil titulek Homecoming. Jako bych se navracela zpátky sama k sobě. Dneska to prožívám tak nějak stejně, ale radši klepu, protože kdykoliv něco řeknu, tak to zakřiknu.

Možná ten koučink začíná fungovat. Přijde mi, že i v jiných oblastech než co se týče jídla. Většinou chodim třikrát až čtyřikrát do tejdne běhat. Nebo když mám čas, nazouvám běžecký boty. Kdybych nešla, okamžitě by mě hlava zahltila výčitkama. Jóga a celkově pomalej pohyb mě nikdy moc neoslovoval. Potřebovala jsem se pořád hejbat, jako asi abych si to sladký zasloužila. Možná abych před těma myšlenkama utíkala. Včera ale nebylo hezky /což mi normálně nevadí, běhám i za deště/, tak mě napadlo tu jógu přece jen ještě vyzkoušet. Mám v hlavě tolik otázek, na který neznám odpovědi a tyhle pomalý cvičení jako právě jóga, meditace, breathwork můžou na odpověď nasměrovat. Moje začátečnický kreace musely asi vypadat hodně vtipně, nicméně jsem poznala že právě naopak místo neustálýho honění se za něčim potřebuju zpomalit a naslouchat.

Jsem vděčná za včerejší /doufám/ zlom. Kéžby to takhle pokračovalo. Máte taky svoje nějaký malý oslavy každej den? Nebo něco, za co jste vděčný? Někdy je to těžký, ale každej jeden den se najde pár bodů, za který můžeme bejt vděčný. Někdy to můžou bejt samozřejmosti, ale kdybysme o ně přišli….

Mějte se krásně, duj!

THE BOUNDARIES

Co to mám dneska s nohama? Když chodím běhat, mám chutě se vždycky čelenžnout na už párkrát pokořených 10 km, ale 5 je prostě základ. Dneska ale nešlo ani to. Absolutně. Nohy jak ze dřeva a levá jak kdyby mi šla šejdrem a překážela pravý 😀 . Silnej protivítr mi taky nehrál úplně do karet a hůř se mi i dejchalo. Nechápu. Takhle špatně se mi snad ještě neběželo. Ale vždycky mě napadá: Neni to jen výmysl hlavy? Neustále čtu nebo slyšim o disciplíně. Mám běžet … a už jsem v chůzi … dál? Pozdě. Tak kde jsou ty hranice poslouchat tělo nebo i přes bolest běžet? 

To samý mě kolikrát napadá, když si chci něco koupit – nekoupim si to, protože je to drahý a nepotřebuju to / ale přece žiju jen jednou, pracuju, tak proč bych si nemohla udělat radost? Nebo – tuhle sladkost/jídlo/ bych si neměla dávat / ale přece žiju jen jednou, tak proč bych se měla trápit? Nebo – nemůžu se vzdát jistoty, práce, pravidelnýho příjmu / ale přece žiju jen jednou, tak bych si měla život vytvořit tak, aby mě bavil. Napadá mě ještě jedna věc – pořád teď řešim práci ve stájích. Nedostává se mi odpovědi. Nikdo mi neodepisuje, přestože mi bylo řečeno, že jsem teda přijatá. Nechám se sebou takhle zacházet / nebo si přece jdu za svými sny a budu zaměstnance uhánět do doby další odpovědi. Určitě je spoustu dalších věcí, který se ve mě takhle praly. Máte třeba taky něco podobnýho?

Těch 5 km jsem nakonec uběhla, ale se střídavou chůzí. Snad to příště půjde zase líp. Teď na mě čeká úklid.

Tak si užijte zbytek dne a začínající víkend! Duuj! 🙂 

WHAT I PROMISE TO MY BODY

Nejdřív jsem plánovala, že tohle téma, co zveřejnim, spojim s dalšíma fotkama od Nicole. Při příští příležitosti chceme zkusit fotky, kde by bylo víc vidět tělo jako takový, tak by se to i víc hodilo. Ale mám nutkání to sdílet už dneska, tak k tomu připojim fotky z Haagu. Měla jsem tam v poledne schůzku na úřadě, tak se pak nabízela procházka centrem. Měla jsem si to ale naplánovat předem líp. Víc a hezčí místa jsem pak viděla z auta 😀 . Aspoň mam ale důvod se tam vrátit. 

Sdílení mýho problému mi pomáhá víc, než jsem si myslela a cítim se na dobrý cestě. Možná to může působit, že toužim po lítosti. Ale to vůbec ne! Naopak je pro mě osvobozující ukazovat konečně pravdu. Pochopila jsem, že sladký do mýho života prostě neodmyslitelně patří a patříme k sobě jako chleba a máslo 😀 . V tom bordelu, co mám teď v hlavě si jen potřebuju dát do pořádku hlas hlavy a hlas těla. Rozpoznat, kdy mam opravdu dost a kdy zase něco zajídám? No, ale tak nějak mě cestou napadl takovej slib svýmu tělu. 

Tak nějak ho teď vnímám jako někoho druhýho. Nevim, jak to popsat nebo vyjádřit. Prostě asi jako kdybych celou tu dobu ubližovala kamarádce a teď měla výčitky. Nutkání se jí omluvit. Možná jsem blázen. Ale určitě se z toho dostanu 😀 . Takže se omlouvám za to, jak jsem se k němu sedm let chovala a zaplavovala nenávistí. Za to, jak jsem si myslela, že je samozřejmý, jak funguje. Za to, jak jsem si myslela, že mi „dělá“ všechno naschvál. Za to, jak strašně moc jsem ho nenáviděla, když jsem měla hlad. Teď už ale vim, že pracuje a vždycky pracovalo pro mě, nikdy ne proti. Díky, že mi nikdy neselhalo. Teď už vim, že všechno je a bylo výsledkem jednání vnitřního hlasu v hlavě. Proto chci slíbit, že o něj budu pečovat jako o sladkost, kterou si nesu z obchodu domu a nedej bože, aby se poničila 😀 . Budu dělat všechno proto, aby to tak bylo. Jasně, že selhávám. Teď na začátku častěji, ale budu s tou hlavou pracovat. Slibuju. Aspoň že po selhání už nenadávám tělu, ale hlavě. Hlava nese zodpovědnost. Jo a taky už nebudu mačkat na břicho, když bude trochu nafouklý, ale hledat spíš příčiny.

Nejhorší pro mě teď je, že po selhání se cítim provinile ještě druhej den. Pořád si říkám, že i v létě budu nosit zimní bundy, protože se za sebe budu určitě stydět. Je to taky tím, že chci všechno hned, ale tohle hned nebude. Na druhou stranu se na léto strašně těšim a nechci se vázat na svojí vizuální stránku. Naopak ho naplno prožít ve svým těle, ať už vypadá jakkoliv <3

BACK ON INSTAGRAM

Krásný ráno z Amsterdamu! 

Radost se probouzet do takovýho rána. Když tady má bejt hezky, takhle vypadá východ slunce a podobně i západ na druhý straně výhledu z balkonu. Město se probouzí kolem 9 hodiny, takže jsou tu slyšet jen ptáci.

Včera jsem si obnovila asi po měsíci ig účet. Uvidíme na jak dlouho 😀 . Když jsem si nad tím tak přemejšlela, napadlo mě vrátit se k němu kvůli tvorbě nějakýho obsahu. Ještě teda nevim jakýho 😀 . Instagram mě svým způsobem baví, jen si k tomu musim najít jinou cestu než tu předchozí. Třeba to, z čeho se vypisuju tady, sdílet i tam. Jít s kůží na trh a ukázat, že asi nejsem ten člověk, za kterýho mě třeba lidi dlouho měli. Uvidíme, jak moc to pro mě bude nepříjemný, ale momentálně se mi v hlavě odehrává něco takovýho:

Cítim se zranitelně. Bojim se pomluv. Nerozumim tomu, jak jsem mohla tak dlouho předstírat, že mam „dokonalej“ život. Bojim se sdílet sebe takovou, jaká doopravdy sem. Bojim se. Instagram mi vlastně zničil sebehodnotu i sebevědomí skrz zaslepený porovnávání. Myslela jsem si, že moje hodnota je postavená na tom, jak vypadám, jaký mám tělo a velikost oblečení. Vlastně jsem si celou tu dobu přišla nudná a nezajímavá. Všude kolem mě jsem hledala uznání, aby se vždycky doplnil pohár ega a že za něco vlastně teda stojim. Že k něčemu jsem. Na instagramu jsem sdílela „dokonalý“ fotky a sama sobě nalhávala, jak jsem šťastná. Přitom vim, že svojí intuici nikdy neobelžu. Kdyby se ze mě ten vnitřní křik mohl dostat, ohluchla bych. Sdílela jsem fotky z focení pro Equisoul nebo Progress, abych ukázala, že se mi splnil sen, ale to že jsem celý dny hladověla a bolel mě žaludek už vim jen já. Sdílela jsem fotky z báječných dovolených, ale to že jsem se bála si užívat i jídlo a večerní víno, jsem taky dusila v sobě. Sdílela jsem kávičky a dortíky s kamarádkama nebo mamkou, ale to že jsem si to vyčítala ještě druhej den a večer kvůli tomu nevečeřela… To taky věděl maximálně muj deník. Na co jediný jsem byla pyšná, bylo moje hubený tělo a nízká váha.

Když tohle píšu, tečou mi slzy, protože je pro mě tohle přiznání těžký, ale osvobozující a jakobych sama sobě odemkla dveře z vězení. Jakobych tam spoustu let seděla a čekala na vysvobození někym jiným, přitom klíč jsem měla celou dobu v ruce já.

Pořád se snažim vžívat se do tý 17tiletý Káti, která bezpodmínečně milovala svoje tělo a jedla intuitivně. Všechno. Někdy bych chtěla vrátit čas a vydat se jinou cestou. Ale věřim, že tohle je cesta, která mě dovede ještě dál.

Jdu se z toho vyběhat. Už se mi 3x podařilo pokořit 10 km, tak mě to baví zase o něco víc 🙂 .

Mějte fajn den, duj!

SATURDAY AFTERNOON

Včerejším odpolednem jsem si připomněla, jaký to je – stát zase před objektivem. Naposledy to, myslim, bylo před rokem při focení sportovní značky Progress. 

Za tu dobu, co objevuju Holandsko, mám taky možnost poznávat nový lidi. Jednou z nich je i Nicole, která se ve volným čase věnuje focení. Hlavně teda přírody a zvířat. Oslovila jsem jí s tím, jestli by si nechtěla rozšířit obzory a zkusit vyfotit mě. /Nějak se mi po tom začalo stejskat, i když většinou pak nevim, jak mam pózovat a jsem ztuhlá jak dřevo 😀 ./ Souhlasila. A tak jsme se včera sešli v Utrechtu u rybníka a cvakla mi několik fotek.

Výsledek můžete posoudit sami 🙂 .

Pořád je pro mě těžký si zvyknout na to větší tělo. Pořád se snažím vyhrát nad kritickým vnitřním hlasem. Přijmout špíčky a celulitidu jako svojí součást. Nevidět za jídlem kalorie, ale brát ho jako palivo pro svou energii. Už bych chtěla mít ten bordel v hlavě uklizenej.

Užijte si zbytek víkendu 🙂 .

BACK IN THE SADDLE

Omlouvám se Hříbečkovi do Česka, ale včera jsem ho podvedla s Gibsonem. Dělám si srandu, kdyby si tohle četl taťka, tak protočí oči 😀 . Nicméně konečně mě po několika měsících moje touha po ježdění donutila začít jednat a domluvila jsem si hodinu ježdění ve stáji 9 minut autem ode mě. Ze všech stájí tady v Holandsku, který jsem zatím měla možnost navštívit jsem měla pozitivní pocit. Nápomocný pracovníci, příjemná atmosféta, čistota a spokojený zvířata. Momentálně se mi i rýsuje práce u koní u krásnýho hradu Muiderslot, ale to až v jiným článku, kdyby to vyšlo :). 

Ale zpět k hodině ježdění. Co vám budu. Poježděníčko jako doma na Hříbečkovi to nebylo, ale každopádně účel byl naplněn. Trošku to pro mě byla nostalgie. Pamatuju si, když mi bylo asi 10 let a mamka vozila mě a mojí kamarádku na hodiny skupinového ježdění na Vondrov. Prostě školní koně, který jsou zvyklý jezdit kolem jízdárny za sebou a neopovažujte se po nich chtít nějakou práci navíc 😀 . Přesto jsem to zkusila, nějakou změnu směru, kroužek navíc, trocha přilnutí a ohýbačky. Snažila jsem se, ale ne vždycky mi to prošlo. Byla to sranda a jen jsem se ujistila, že koně a ježdění do mýho života patří.

Doufám, že budu mít brzy zase příležitost zajezdit si.

Mějte fajn den, duuj!

SUMMER ROAD TRIP 2022

Nesmějte se, prosím 😀 . Je to muj první pokus o video nebo vlog nebo jak se tomu říká? Předevčírem jsem poslouchala písničky na Spotify a projížděla jsem si videa v telefonu. Když se dostalo na záběry z loňský dovolený, napadlo mě, že bych je mohla zkusit spojit dohromady v jedno video. Upřímně jsem ráda, protože mě děsila představa, jak by se sem všechny fotky a vyprávění vešlo. Takže voilà.

 Jako mně se to docela líbí, ale myslim si, že až na něj za nějakou dobu narazim, budu se smát, jak jsem něco takovýho mohla vůbec zveřejnit. Ale momentálně nic lepšího neumim. A song v pozadí se mi z těch, co byly k dispozici zdarma líbil nejvíc 😀 .

Navštívený místa, trasu, hotely atd sepíšu později, teď se mi do toho nechce 😀 .

Užijte si den, duj! 

TODAY’S JOYS

„Today’s joys“ nebo „Today’s pleasures“? Nenašla jsem na netu nic moc rozdíl mezi významem, tak jsem si vybrala to, co se mi líbí víc. Jako ve škole v testech 😀 . Taky mě napadlo, proč píšu anglický nadpisy a český texty, ale mě se to prostě líbí a třeba jednou na tu angličtinu taky dojde. 

V překladu tedy „dnešní radosti“. Uvědomila jsem si jich hned několik a to možná díky tomu, že jsem si ráno napsala takovej To do list. Nechci to tak úplně nazývat, protože poslední dobou mi z něj spíš stály chlupy na rukou, co všechno MUSIM stihnout. Podívala jsem se na to z jinýho úhlu pohledu. Tohle mě naučila moje mentorka na koučinku, tak doufám, že se nebude hněvat, když tuhle myšlenku pošlu dál do světa. My jsme se tomu věnovali hlavně v oblasti jídla, ale tak nějak přirozeně jsem to začala používat na všechno ostatní.

Poněkud delší, ale daleko svobodnější nadpis teda zněl:

„Co dneska udělám, protože CHCI a MŮŽU„
1. Sepsat si myšlenky. Jak se cítim. Proč se tak cítim. Co bych pro sebe mohla udělat. Za co jsem vděčná. – Tohle se snažim dělat každý ráno nebo obden. Ale nenutim se, sama poznám, kdy to potřebuju.
2. Pokračovat na tvoření nástěnky vizí pro tenhle rok. Cíle mám jasný, ale miluju k tomu i obrázky. Tak nějak se do tý situace umim líp vžít. Takže Pinterest volá 🙂 .
3. Jít běhat nebo cvičit. Jelikož se snažim mít pohyb každej den a poslední dva dny jsem věnovala jen pár minutám cvičení, dneska jsem chtěla jít běhat. A tenhle výsledek pro mě znamená totální today’s joy! Po 9 měsících se mi podařilo v kuse uběhnout 10 km!! Prostě nekoukat na chytrý hodinky a běžet. Poslouchat tělo. Meditovat při tom. Chápu, že sportovci 10 km uběhnou s prstem v nose, ale pro mě to znamená osobní rekord 😀 .
4. Poslechnout si audiovizualizaci od naší koučky a podívat se na záznam ze včerejšího online sezení. Včera jsem to bohužel nestihla živě, tak jsem si dopol pustila audiovizualizaci na pár minut. Ani jsem netušila, že to bude tak pomáhat. Využila jsem to dokonce i při běhání. Haluz. Záznam má cca 2 hodiny, takže na ten se těšim večer před spaním.

No a jako třešničku na dortu beru sepsání tohodle článku, kterej mě napadl při běhání. Baví mě, jak nejde o materiální věci, ale prožitky/činnosti 🙂 .

A co vy, máte svoje To do listy na každej den? Jak se při jejich sepisování cítíte?

Dejte mi vědět, v čem máte today’s joys vy! 🙂

Duuj!


#TBT

A tak jsem to zase nevzvládla. Proti svýmu vnitřnímu hlasu, kterej na mě v jednom kole křičí a nadává, že jsem neschopná a k ničemu, se cítim jako malá holka schoulená v rohu ve svým pokojíčku. Utíkám mu jen díky psaní tohodle článku a Přátelům v televizi. Ten seriál miluju. Koučink mi pomáhá, ale je to náročný. Každej den bojovat se svojí hlavou, s myšlenkama na jídlo a stačí tak málo k tomu jim podlehnout. Po dopsání se musim podívat do sebe, co zajídám.

Dneska chci uniknout do minulosti – do chvil, který jsem milovala, a ve kterých jsem prožívala flow. Paradoxně ale než jsem odjížděla do Amsterdamu, myslela jsem si, že to asi není moje cesta, protože jsem tomu věnovala většinu svýho volnýho času – života. Nevěděla jsem už ke konci, jestli to mám jako povinnost nebo koníček. Ano, i před tím jsem tak trochu utekla. Potřebovala jsem si dát čas. Ale poslední dva měsíce zjišťuju, že to ve svým životě opravdu potřebuju a už teď se těšim, až přijde další příležitost se k tomu vrátit. Joo, mluvim o koních.

Víc než textu posdílím fotky.

Nečekala jsem, že mi to bude tak moc chybět, ale všechno je zkušenost a díky tomu si toho můžu příště ještě o něco víc vážit a užívat. 

Máte taky něco, bez čeho si nedokážete svuj život představit?

Napište mi, co dává smysl života Vám 🙂 .

Mějte se!

ICE-SKATING AT THE RIJKSMUSEUM

Dneska žádný deep talky. Jen jsem si tu chtěla uložit včerejší zážitek z bruslení před Rijksmuzeem. Překvapilo mě, že kluziště nebylo přelidněný a že se všichni chovali ohleduplně vzhledem k nočním hodinám. Kluziště je k dispozici, myslim, od prosince do konce ledna. Zapujčit si můžete i brusle. Centrum taky docela zelo prázdnotou. Takže pak se nám naštěstí nabízelo několik hospod/barů, kde jsme si dali pívo jako odměnu za dvouhodinový /kraso/bruslení.

A co vy, měli jste možnost si letošní zimu zabruslit? Tady v Amsterdamu kanály zamrzly se všim všudy tak na dva dny. A jednou sněžilo. Ale aspoň něco 😀 .

Užijte si zbytek soboty. Duj!