Hahaha, prej zejtra pokračování. Ale chtěla sem. Přísahám. No jak se říká – člověk míní, život mění. Klasika.

30.8. sem zvládla napsat jen nadpis life update – part II a tim to haslo s důvěrou sama sebe, že další den článek prostě vyjde. Jenže další den, co čert nechtěl – musela sem se stěhovat do novýho bytu. Složitejma důvodama tady nebudu plejtvat vašim časem. No a pak přišly dva náročný tejdny plný závodů /okej a taky trochu party, haha/ a téměř celodenní lítání kolem hajter a taky další stěhování a uklízení, atd, atd.

Tyhle výmluvy se snad daj pochopit ne? …Nicméně…

Teď už sedim doma v Česku a třikrát hurá mam čas dopsat, co dlužim. /Sice už bych nejradši psala zase o nečem jiným, ale nemůžuuuuu :D/ Takže rovnou navážu dalšíma bodama:

3/ Třetí zážitek sem zmínila rozbitý koleno, což úzce souvisí s oslavou narozenin. Nikdy by mě nenapadlo, že si rozbiju koleno víc ve 26 než v 6 letech. Oke, jeli jsme na kole po pár drincích, ale ten paradox – celou cestu moje nohy šlapaly jak za střízliva /překvapily mě!/, až na konci při sesedání koleno políbilo alfalt, haha.

4/ Nevim, proč jsem minule psala o rozbitým autu, herdek. Asi proto, že chci znovu ukázat, že život vás bude donekonečna zkoušet, co všechno jste schopný unést. Že život na sociálních sítích neni prostě růžovej, jak se u některých „prezentací“ může zdát. Jako jo, mam starý auto, ale nikdy se nesypalo tak, jako teď. Když jste ve svojí zemi, tak je to ízy pízy, ale v tisíc km od vašeho servisu… nic mooc. Anténě jsem ani nestihla dát sbohem /prostě jeden den zmizela/, chladící kapalina spíš chladí asfalt než motor, stejně tak voda do ostřikovačů čistí silnice víc než čelní sklo. Z denních světel už je jenom levý denní světlo a znovu si tu hrajeme na vození prezidentů, protože dveře u spolujezdce se zamkly na dobu neurčitou. Ještě bych ráda doporučila ženám, aby se nesnažily cokoliv opravovat, protože toho můžete rozbít ještě víc. Rozhodně nemluvim ze zkušenosti

5/ Dostala jsem ponyho, sebrali mi ponyho, ale můžu jezdit znovu znamená v překladu: Nechápu, jak se to stalo, ale svěřili mi na ježdění jednoho koně. OMG! Is it heaven? Takže jsme podstoupili i skokový tréninky s trenérem, měla jsem s ní týdenní plán. Všechno šlo líp a líp, dokonce byla vyhlídka i účasti na závodech. Ale život opět nelenil a nezklamal! Přijali do stáje třetího jezdce, takže aby měl dost koní na ježdění – sbohem ponyyy, těšilo mě. Byla jsem zklamaná, naštvaná, otazníky lítaly kolem mý hlavy dva dny. Oke, oke. Pořád ale věřim, že věci se dějou z nějakýho důvodu. O tři dny pozdějc za mnou přišla kolegyně, že moje ježdění vyřešíme tak, že každej den můžu jezdit aspoň jednoho koně. Což je vlastně výhra, protože budu pod prdel dostávat různý mladý koně, což mě obohatí o víc zkušeností :). Takže v závěru happy end.

6/ Zkusila jsem seznamku. Panebože, Kačeno, co to děláš? Hahahaha. Celej svuj život jsem byla naprosto striktně negativní vůči takovým způsobům seznámení. Nakolik člověk může věřit někomu, koho nezná? Co když přijde fakt někdo jinej, než co prezentuje na profilu? Co když bude lhát? Co když si nebudeme rozumět? Co když to bude trapas? Co když… Co když… Co když?Ale co když to taky dopadne dobře? Co když to za to bude stát? Co když poznáte někoho, s kym vám bude dobře? Randění může bejt nakonec sranda

V životě bysme měli zkusit co nejvíc věcí, a když to nedopadne, berme to jako další lekci, která nás i tak posune dál.

7/ Začala jsem kouřit? Další věc, kterou jsem vždycky hanila! Kačeno, co je to s tebou? Tak posouváš se v životě dopředu nebo se brzdíš? Jde jen o elektronický cigarety a prostě jsem to chtěla zas jen zkusit, ale občas mi to pomůže i s přejedením. Teda jako že se nepřejim, když si zakouřim. Lol. Mozek už tu dýlku příspěvku zas nezvládá, haha.

8/ Chystám se do Česka. Nic zvláštního. Nevim, proč sem to zmínila. Ale tešim se. Vidět rodinu a kamarádky po skoro půl roce. Bude to zase nabitých čtrnáct dní a možná se budu vracet unavenější než před dovolenou, haha.
Update: Už tu seeem.

9/ Budu svědkyně! Tak tohle sem nečekala ani ve snu. Jedna z mých nejlepších kamarádek mě požádala, jestli bych nemohla být její svědkyně na svatbě! Is it heaven again? Přiznávám, že mě to dojalo. Už spřádám v hlavě a v sešitě nápady, plány, proslov!, chci pro ní připravit nezapomenutelnou rozlučku se svobodou! Výsledek určitě nasdílim, ale až za rok, haha.

10/ Nový vlasy. Jo, konečně sem si uvědomila, že i vlasy potřebujou ňákou péči. /ne jen levný šampony a nůžky jednou za 5 let/ Sbohem suchá slámo snad nadobro. Tohle je pro mě výzva chodit ke kadeřnici každý dva měsíce. Divný co, to zní, jak když se o sebe nestarám :D. Občas i starám, haha, ale na kadeřnici sem byla líná a nemyslela sem si, že je to důležitý. No ale ten pocit, když vylezete ze dveří? Jak novej člověk. MILUJU!

11/ Chci psát v angličtině. Protože začínám mít i anglicky mluvící čtenáře, ráda bych začala psát i v angličtině a původně sem myslela, že už tenhle článek vyjde pod češtinou anglicky. Jenže taky máte pocit, že v angličtině nevyjádříte třeba tak vtipně nebo dramaticky to, co chcete? Že v češtině můžete vytvářet nový libovolný slovíčka, ale v tomhle je angličtina prostě omezená. A moje english skills nejsou na takový úrovni, abych tady z fleku naservírovala překlad. Taky mě napadlo hodit článek do překladače, ale to možná zkusim jen pro srandu, protože všichni víme, jak google translator funguje, haha.

12/ Začala sem se učit holandsky. Oke, můžu se chlubit zatim jednou lekcí /vážně jsem tak líná?/ a zbytek se učim za chodu v práci. Ale vážně chci znovu začít s lektorkou. Slovíčka, který jsem pochytila z konverzací:

Samozřejmě je jich trochu víc, ale je asi zbytečný to sem psát .

13/ Odstranila sem si instagram. A je to tu znovu. Moje jedno velký téma Instagram. Tentokrát se mi v hlavě honily myšlenky jako – k čemu to mít, proč lidi maj potřebu sdílet, kde jsou, co jí, co si koupili, jak tráví den, co vaří, s kym jsou, jak vypadá jejich dítě, že pijou kafe a já nevim co. A zajímá to mě vlastně? S pro mě důležitýma lidma si přece můžu zavolat, jak se máme, co děláme nebo to prostě sdílet v soukromý zprávě. No prostě overthinking zas jak blázen, haha. Odstranění taky hodně souviselo s porovnáváním. Vždycky sem odsud odcházela spíš nešťastná. Jak to máte s instagramem vy? Já vim, že si ho znovu obnovim, ale ne teď, haha.

Vedli jsme zajímavou konverzaci s kamarádkou. Že díky instagramu vlastně víme o všech téměř všechno. Jak žije, kde je na dovolený, jak a s kým tráví volný čas, co obědvá, jak se má jeho/její dítě nebo pes. A pak třeba potkáš bejvalou spolužačku ze střední na ulici a vlastně si ani nemáte co říct. Protože víš, jak se má, co dělala včera nebo možná před hodinou. Co snídala, atd. A tak tam tak stojíte naproti sobě a hledáte téma k diskuzi. Máte vlastně radost, že jste se potkali?

A je to. Uf. :)))

Těšim se na příště. Užijte si zbytek večera a opatrujte se. Duuuj.