Omlouvám se Hříbečkovi do Česka, ale včera jsem ho podvedla s Gibsonem. Dělám si srandu, kdyby si tohle četl taťka, tak protočí oči 😀 . Nicméně konečně mě po několika měsících moje touha po ježdění donutila začít jednat a domluvila jsem si hodinu ježdění ve stáji 9 minut autem ode mě. Ze všech stájí tady v Holandsku, který jsem zatím měla možnost navštívit jsem měla pozitivní pocit. Nápomocný pracovníci, příjemná atmosféta, čistota a spokojený zvířata. Momentálně se mi i rýsuje práce u koní u krásnýho hradu Muiderslot, ale to až v jiným článku, kdyby to vyšlo :).
Ale zpět k hodině ježdění. Co vám budu. Poježděníčko jako doma na Hříbečkovi to nebylo, ale každopádně účel byl naplněn. Trošku to pro mě byla nostalgie. Pamatuju si, když mi bylo asi 10 let a mamka vozila mě a mojí kamarádku na hodiny skupinového ježdění na Vondrov. Prostě školní koně, který jsou zvyklý jezdit kolem jízdárny za sebou a neopovažujte se po nich chtít nějakou práci navíc 😀 . Přesto jsem to zkusila, nějakou změnu směru, kroužek navíc, trocha přilnutí a ohýbačky. Snažila jsem se, ale ne vždycky mi to prošlo. Byla to sranda a jen jsem se ujistila, že koně a ježdění do mýho života patří.
Doufám, že budu mít brzy zase příležitost zajezdit si.
Mějte fajn den, duuj!